Zajímavosti

Pár dní po Novém roce to vypadá, že se model Aladin zbláznil a hraje všemi barvami. V úterý na kanále, když venku mrzne, až praští se s Matějem domlouváme, že kdyby opravdu ulhaný Aladin výjimečně nelhal, tak 100% jedeme. Předpověď je stále lepší – nemění se. Ve čtvrtek už se celý Facebook hemží vzkazy a plány, jak kdo co kde a kolikrát „vopere“. Trošku mě zaskočí dotaz od Djembeese, proč tak trvám na Jizerkách a nechci jet na jih. Abych to zkrátil, prostě se mi nechtělo jet tak daleko s hodně nejistým výsledkem. S ostatníma domlouváme poradu na čtvrtou ranní, takže nespím skoro celou noc.

Již jako mladší kluky nás nadchlo vyprávění o této říčce. Tenkrát se nám to zdálo skoro nejetelné. Loni v zimě jsme si na to vzpomněli a po krásné lyžovačce na Klínovci jsme se vydali podívat na koryto řeky. Po krátké obchůzce jsme usoudili, že již tak velký strach nemáme, jen by to chtělo vodu…

Zima zase taková nic moc. Chvíli sněží, pak to všechno spláchne celodenní déšť a pak zase sněží a zase prší… Na víkend chystám jízdu do Ústí nad Orlicí řešit něco s autem. SMS od Červajze: “Vem loď, půjdem pojezdit.”

Chystáte se odjet na vodu do Jižní Ameriky? Pokud ano, budou vás určitě zajímat zkušenosti Markéty Syllové, která pracovala v Patagonii v Puerto Natales jako guide. Její poutavé vyprávění však zaujme i ostatní vodáky. Zažila s klienty spoustu dramatických událostí a tepla si v blízkosti ledovců moc neužila.

Být vodákem, je jako být lezcem. Ani jedno není jen sportem, je to diagnóza na „celej“ život. Jedeš kolem strouhy u cesty, ve které teče voda a říkáš si, ty jo, to „bejt“ v životní velikosti, to by byl rachot, ty válce, vodopády, „sifáče“. Na víkend hlásí oblevu, třeba potečou Jizerky. Minulý rok se mi po vodácké stránce příliš nevydařil, studoval jsem v zahraničí a na pořádnou divokou vodu nebyl čas a ani podmínky, tak že bych si o víkendu spravil chuť?

Díky změnám počasí jsme od pátku odpoledne zvědavě sledovali průtoky řek v blízkém okolí. Už večer bylo jasné, že Divoká Orlice z Bohousové bude pěkná.

Otava je oblíbená řeka nejen v létě, ale i v zimě. Na splutí Otavy ze Sušice, které se konalo 26. prosince, jste se mohli podívat v předchozím článku. Teď tu máme pár fotek ze splutí, které se konalo 3. ledna a jelo se ze Strakonic.

Zatímco se mnozí vodáci chystali v teple oslavit silvestr, ronovští vodáci se vydali na poslední jízdu na Doubravce. Tento ročník byl třináctý v pořadí, ale akce to byla bezproblémová.

Na Otavu ze Sušice do Čepic, k mostu s patronem vodáků sv. Janem Nepomuckým, se vydalo na 5. ročník splutí 26. prosince celkem 33 lodí. Samozřejmě se akce zúčastnil i Lubomír Brabec, jeden ze zakladatelů tradice.

Americký novinář Joe Carberry je redaktorem časopisu Canoe & Kajak Magazine. Pro svůj první trip ve Švýcarsku se v létě spojil s německým kajakářem a fotografem Jensem Klattem. Na rozdíl od zaběhaných zvyklostí se rozhodli, že pro své cestování v co největší možné míře využijí hromadnou dopravu.

Naše altajské putování, během kterého jsme si užili závod King of Asia, řeky Karagem, Argut a Bashkaus, se blíží ke konci a před námi je poslední multi-day. Řeka Sumulta pro nás měla být původně řekou na rozjetí, než sedneme na něco ostřejšího, jenže tohle je Rusko a klíčové není plánovat, ale přizpůsobit se.

Podzimní ochlazení, zima a čas vánoční je pro většinu vodáků přesně ta doba, kdy je čas se na chvíli zastavit, poohlédnout se za uplynulou sezonou a připravit nějaké ty plány pro tu nadcházející.

22. prosince ráno jsme se probudili do vymetené oblohy. Po noční průtrži nám napršelo slušných 65 až 70 cm (v Nespekách) a tak jsme se mohli těšit na svižnou Sázavu, nepřecpanou vodáky a rádoby vodáky a na poklid při projíždění zazimovanými chatovými osadami, a bylo to tak.

Testovaný člun patří do široké rodiny tzv. „packraftů“. Jde o čluny velmi lehké, jejichž využití je podle jednotlivých typů dosti široké. Od člunů pro velmi těžké vody až po ty, které jsou určené pro hladkou vodu – tedy na jezera a přejezdy lehkých řek.

Když jsem byl letos v květnu s Buchťákem na závodech v Itálii, potkal jsem Sama Suttona. Jen tak mezi řečí se mě zeptal, jestli bych nechtěl jet s ním a Ciaranem Heurteau do Indie, jižní oblasti Kerala. Rozhodování bylo snadné.