Turistika

Někdy uprostřed léta se ozval Petr, že ve svém nabitém pracovním kalendáři má na začátku září volno, že bychom mohli někam vyrazit pádlovat a že prý třeba do Rakouska. Zároveň ale utrousil, že teď nemá moc času a program nechává na mě. Ihned jsem se pro takový nápad nadchnul, v tuto dobu se nabízí pár vodnatek, na které jsem rázem dostal chuť. Plán jsem měl po kupě hned večer a už jsem si do něj nenechal kecat.

Vstávali jsme brzy ráno. Slunce se pomalu škrábe na obzor. Je poněkud větrno a jak říkáme na Islandu, čerstvo. Prý to psychologicky zní lépe, než po ostravsku řečeno „zima jak cyp“.

Narozdíl od Dunajské společnosti naše parta vyrazila místo na dřevěných kanoích na nafukovacích packraftech. Zajímalo mě, jestli to vůbec bude v našich silách. První dva dny nás doprovázela větší část rodiny na laminátových kanoích. Dál jsme jeli ve třech a po dalších dvou dnech ve dvou.

Konec října je v oddílovém kalendáři KVT vyplněný tradičním zamykáním vod na Opatovickém kanále. Padesát let zpátky a nejspíš i desítky let dopředu. Občas si klademe všetečné otázky, jestli to už není trochu vyšeptalá tradice – zamykat vodu, když poslední dobou jsme na lodích nejvíc během ledna až března…

„Na jaře 1925 jsme měli dvě krytá kanoe a jedno závodní. Všechny potřeby od kotle až po knihy a barvy byly nakoupeny. 25. června odeslány lodi do Bratislavy a výprava byla kompletní. Zúčastňují se ji: Fachner, Müller, Kašík, Krčmář, studenti reál. gymn. v Praze XII.; Leppin, abiturient tohoto gymnasia, nemohl jeti, a proto jsme požádali vysokoškolské studenty Novotného a Baxu, vodní skauty, aby se k výpravě připojili.“ (Jiří Wála, Kanoí napříč Evropou, Země a Lidé, Nakl. České grafické unie, 1928, Praha)

Je čtvrtek 31. srpna a já s kamarádem Pavlem domlouvám poslední letošní prázdninový víkend, na který chceme s dětmi vyrazit. Původní plán byl výlet a lezení ve Skaláku, ale vydatné deště ze začátku týdne měkkému písku nepřejí, a tak se domlouváme na Sázavu, která díky stejnému dešti po týdnech sucha opět nastoupala. V sobotu plánujeme vodácky asi nejzajímavější úsek z Týnce do Pikovic a v neděli se chceme podívat na Pikovickou jehlu a přece jen si trochu zalozit.

Není to jen tak, vyrazit do děsuplné divočiny. A to zvláště pro člověka městského, uzavřeného do příjemných klimatizovaných krabiček, kde se vesměs vše ovládá knoflíkem a možná i hlasem.

Rodinná firma SUNDISK z Jablonce nad Nisou, která provozuje několik půjčoven lodí, dobře zná potřeby vodáků. Proto nabízí dva přístupy k vodáckým výletům – snadnou jednodenní nebo půldenní akci využívanou většinou rekreačních vodáků, nebo individuální vodáckou akci libovolné délky na míru konkrétní skupině. To vše na dvou českých, jedné mezinárodní a dvou polských řekách.

Při okukování webu DvePadla.cz mě nejvíce zaujala informace, že se jedná o online půjčovnu lodí na Vltavě. Chvíli jsem dumal, jestli jsem se neposunul v čase, ale brzy jsem se ubezpečil, že neposunul. To prostě jen parta nadšenců z Českého Krumlova, kteří jsou zbláznění nejen do vody, ale také do digitálních technologií, vytvořila absolutně přehlednou a pohodlnou půjčovnu, ve které všechno skutečně vyřešíte na pár kliknutí.

Jsou řeky, kde si vodák musí řádně nabrousit své pádlo, upnout vestu a narazit helmu trochu víc do čela, aby ho zpěněná bílá voda nesmetla pod hladinu. Jsou ale řeky laskavé, společenské a přívětivé. Mezi ně patří i říčky středočeské a to Cidlina a Mrlina, které se letos odemykají 20. a 21. května.

Deštivý duben zvedl hladiny toků a tak se stal sjízdným i Kozský potok, který mi teče za barákem.

Já a Mike už přes čtyři roky cestujeme na plný úvazek v našem expedičním voze 4×4. A už pár měsíců máme nafukovací kajak Gumotex Rush II, díky němuž můžeme objevovat zcela nové pohledy na místa, která navštěvujeme, a zažívat doposud neznámé věci.

Proplouváme Vlárský průsmyk a ocitáme se na Slovensku. Přemýšlím, která jiná relativně divoká voda nás může takhle spláchnout do zahraničí…

V minulém dílu se Milan a John dostali přes několik jezer až k výtoku z jezera Angikuni, kde na ně čekalo přenášení velkých peřejí. Právě tím dnes začínáme.

Co má společného kanoistika s během na lyžích? Hodně. Když vodákům zamrznou řeky, všude se válí hromady sněhu, tak přeci nemohou být bez vody. Sníh je jen jiné skupenství, a tak běžky jsou ideální náhradou.