Turistika

Vodní skauti v našich končinách často své tábory realizují v podobě putovní. Bylo tomu tak již v dávné minulosti a tato tradice trvá dodnes. Některé oddíly či přístavy tráví celé dva až tři týdny putováním po řekách, ale objevují se často i kombinace, kdy putovní tábor zahajuje stálý nebo se ze stálého tábora vyplouvá na skutečnou plavbu.

V minulém dílu jsme putovali od osady Colville Lake přes soustavu jezer do řeky Anderson a po ní až na pobřeží Beaufortova moře. Dnes naše putování arktickou krajinou dokončíme.

V březnu mi volá John, kamarád z Anglie. „Toto léto mohu jet.“ Dobrá, já také. Studuji mapu severní Kanady. Velice málo známá řeka Anderson splňuje naše kritéria pro objevnou výpravu.

V první polovině dubna jsme ve skupině 12 vodáků podnikli zajímavou týdenní akci v severním Rumunsku. Šlo vlastně o náhradu „Ruských Sibiřských výletů“ v podmínkách střední Evropy.

Pro nás vodáky (nejen) severomoraváky je Moravice úžasná řeka. Nejedni jsme na ní začínali. Pro její obtížnost WW I až WW II, rozmanitost i krásné okolí je přímo dělaná na to, aby se na ní začátečníci mohli učit a zkušení vodáci se na ní nenudili. Moravice pramení v Hrubém Jeseníku a na jejím 105,1 km dlouhém toku se nacházejí dvě přehrady – Slezská Harta a Kružberk. U Opavy ústí do řeky Opavy.

Stvořidla jsou nejenom vodácky nejtěžším úsekem Sázavy, čtyři kilometry peřejí mezi Světlou nad Sázavou a Ledčí nad Sázavou představují rovněž přírodní rezervaci a legendární skautskou oblast, kam jezdil tábořit Jaroslav Foglar. Do povědomí vodáků Stvořidla dostal i další spisovatel, Zdeněk Šmíd, ve své knize Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii.

Sú rieky notoricky známe. A sú rieky, o ktorých sa v sprievodcoch veľa nedozvieme. Do druhej skupiny patrí aj horný tok rieky Traun. Jej číra voda tečie popod masív Dachsteinu do Halštatského jazera a na druhom konci z neho aj vyteká.

Celkem vzato jezy na řekách nejsou pro vodáky nic prospěšného. Ale když už tam jsou, musí je vodák přijmout a snažit se využít co nejvíc ve svůj prospěch – musí si přece někde brousit své vodácké drápy!

Tuhle základní otázku si položí každý, kdo jede prvně na vodu. Odpověď skoro určitě nedostane, ale nejspíš ji najde sám. Protože podruhé už se nikdy nezeptá.

Na českých řekách jsou čím dál populárnější kratší vodácké výlety – na den, víkend nebo prodloužený víkend. Proč tomu tak je, bych řešil jindy. Teď bych rád předal jeden tip na super vodácký víkend ve Východních Čechách, jen kousek od Hradce Králové. Tím tipem jsou řeky Divoká Orlice a Orlice. Schválně, jestli vás zaujmou stejně, jako zaujaly naši partu…

Letošní jarní sezona byla na vodu štědrá – sněhové zásoby na horách a navzdory strašení globálním oteplováním extrémně studený a deštivý duben i květen naplnily koryta řek spoustou vody a umožnily časté splouvání prakticky všech vodních toků u nás.

Jižní Čechy jsou známe především díky Vltavě a jejímu úseku z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny. V okolí Hluboké nad Vltavou se najde ale také spoustu skvělého outdoorového vyžití. Celodenní výlet ke dvěma feratám je velmi netradiční propojení vodáckého a lezeckého zážitku.

Profláknutý stavitel dřevěných lodí Honza Chobotnice Bašta zorganizoval první sraz příznivců a stavitelů dřevěných lodí. Konal se o víkendu 29. – 31. 5. na ostrově mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví.

Je sobota dopoledne, slunce praží jako blázen a já si s manželkou dávám studenou limonádu a párek v rohlíku v kiosku ve Vodáckém centru Znojmo. Za chvíli jdeme na vodu.

S Mílou jsem v kontaktu od doby, co se motám kolem vodáckého časopisu, ale když jsem se chystal na rozhovor, zjistil jsem, že toho o něm vlastně zas až tolik nevím. Skoro nikde na sebe nic neprozradil… nebo to neumí najít gůgl. O to víc jsem se na povídání těšil. Zase načerpám kupu nových informací. Povedlo se a tady vám přepis našeho klábosení servíruju… A taky doufám, že už to byl jeden z posledních rozhovorů, které nás Covid donutil dělat na dálku.