Divoká voda

Druhý ročník Kanufest je úspěšně za námi a slušelo by se ho pěkně zhodnotit. Účast byla více než slušná, sešlo se tentokrát víc než osmdesát závodících pádlerů a pádlerek, včetně juniorů a juniorek i závodníků poněkud starších. A skromně můžeme říct, že Kanufest už si ve vodáckém kalendáři získal stabilní místo.

Řeka Salza – jen málokterý vodák o ní ještě neslyšel. Nachází se v severním Štýrsku a dělí svým tokem pohoří Hochschwab a Göstlingské alpy. Její pramen se nalézá nedaleko poutního místa Mariazell pod horou Ulreichsberg ve výšce asi 1800 m n. m. Dlouhá je 80 km a ústí do řeky Enns. Průzračnou vodu jako je zde, již najdete jen málokde.

Conquistadoři, kteří v rámci kolonizace Jižní Ameriky dávali i řekám španělská jména, nebyli mnohdy příliš kreativní. Proto jen v Chile najdeme celou řadu řek jménem Rio Claro, tedy čistá nebo chcete-li průzračná řeka. Jedno Rio Claro však mezi vodáky výrazně vyčnívá nad ostatní, a právě o téhle řece teď bude řeč.

Začalo nám trochu tát, tak co vyrazit na Kamenici? Aplikace nám na vodočtu hlásily stav 83 cm, to je asi 17 m3, takže by to mohlo být pěkné. Zároveň panovaly obavy, že toho teče moc, jelikož jsme to v loňském roce jezdili za stavu 58 cm / 10 m3. A to je trochu rozdíl. Pro zajímavost, závody ve sjezdu se jezdí za stavu 71 cm / 12 m3.

Chilská řeka Futaleufu patří mezi klenot divokovodních terénů na světě. Skupina českých raftařů měla možnost  se na tuto řeku dostat po skončení MS v raftingu, které se konalo v Argentině v listopadu loňského roku.

Do Krušných hor přišla koncem února obleva a v krušnohorských potůčcích začal pod hlubokými závějemi tepat život. V pátek večer mi volá Stankáč, že v sobotu by mohla být Schwarze Pockau zralá na jízdu. Jasně, jdeme na to! Ráno si ještě čekneme aktuální vodní stav.

Při dosednutí letadla v hlavním městě Tbilisi náš Boeing 737 pod vlajkou nízkonákladových aerolinek Pegasus na ranveji poskočí jako kočka chytající myš. Všichni na sebe s údivem pohlédneme a potvrdíme si navzájem, že v Gruzii používají zpomalovací prostředky dopravy v podobě retardérů i na ranveji. Znaky východního světa se projevily opravdu rychle.

Divočina, hluboké údolí, kontinuální peřeje, kempování s kamarády – tohle se mi vybaví, když se řekne South Salmon. Legendární řeka v Idahu a zároveň jeden z nejvyhledávanějších vícedenních tripů mi přišel do hledáčku už před několika lety.

Kallisté — „Ta nejkrásnější“ – jméno, které dali Korsice starověcí Řekové před mnoha sty lety. Tohle jméno by klidně mohlo platit dodnes.

Pádlovat do Jižní Ameriky se jezdí skoro kamkoli, jen Brazílie jako by byla zapomenuta. Konalo se tam MS ve slalomu v roce 1997 v Tres Coroas a v raftingu v roce 2014 na Foz do Iguaçú, tedy umělém kanálu. V roce 2016 zde proběhly letní olympijské hry a v letošním roce v Rio de Janeiru MS ve vodním slalomu. O řekách se moc nevědělo. Vítek Vaníček, který v Brazílii žije už víc než desítku let, nás přece jen přesvědčil, že by výprava mohla stát za to, a to jak na řeky, tak hlavně na seakajak na moři.

Nápad jet pádlovat do Gruzie dostal Adam někdy minulý rok a ani ho nestálo moc přemlouvání, aby nalákal ještě mě, Máru a Anežku, jež se zhostila nevděčné role řidičky. Plánování jsme zbytečně nepřeháněli, a tak byl předodjezdový týden značně hektický. Majíce na paměti rady z načerpané z HYDRA, strávili jsme jej lehkými offroadovými úpravami Adamova dvacet let starého mercedesu.

Rok 1992 – Vrtulník se těžce odlepil od země. Dvaadvacet lidí a hromada materiálu, to je už nějaká váha. Dokonce musely být demontovány zadní dveře a do otvoru byla napjata síť, jinak bychom se nevešli. Naše osmička zamířila na jih. Pro mě to byla už čtvrtá výprava na Altaj – horskou oblast na styku Ruska, Kazachstánu, Mongolska a Číny.

Dělat rozhovor s Fantomasem, to jde prostě samo. Nejen, že je to legrace, člověk si navíc díky jeho barvitému vyprávění udělá taky reálný obrázek o tom, jaké to je, být guidem. Mluví z něj víc než dvacetiletá zkušenost i opravdový zápal pro tohle zaměstnání. Ideální kombinace.

Zatímco jsou vodáci zvaní na celý víkend, to nejlepší je čeká v neděli 11.11. Vodácká neděle nakoukne pod pokličku několika velice zajímavým kajakářským expedicím. První z nich je Expedice Sary Jaz do Kyrgyzstánu, kde banda pěti extrémních kajakářů z různých zemí světa absolvovala přes 100 kilometrů divoké řeky v uzavřených kaňonech následovaných 4 denním lezením a 40 kilometrovým pochodem přes hory zpět do civilizace. Do studené vody smočil pádla Jan Hocek během své expedice kolem Antarktidy. Zde nalezl ledovce, sníh, drsnou přírodu, křišťálově čistý vzduch a nekonečné horizonty této polární oblasti. Za teplem se oproti tomu podíváme do Afriky, přesněji do Malawi, kde kajakář Palo Andrassy objevoval a sjížděl řeky Kiwira, Rungwe, South a North Rukuru. Trochu bližší destinaci jménem Balkán má na vodě procestovanou Tomáš Fantomas Svoboda.

V září 2017 se v kyrgyzském Bishkeku sešla mezinárodní skupina kajakářů s cílem sjet divokou vodu v kaňonech řeky Sary Jaz. Tým ve složení Jordan Searle, Ari Walker, Sam Grafton, Kristof Stursa, Adrian Kiernan a Jakub Šedivý byl zárukou zkušeností z expedic po celém světě. A bylo to dobře, protože expedice na Sary Jaz se ukázala být více než komplexní.